Za svůj život jsem napsal jen asi tři nekrology a vždy v nich bylo něco z osobního vyznání, protože prostě nedokážu sestavit tradiční popisný medailon, který velkou většinou dokazuje, že autor postrádá empatii vůči zemřelému a píše o něm jen ze špatně pochopené kurtoasie, či spíše jakési povinnosti. Nesnadno jsem se k tomu odhodlával i po zprávě o úmrtí P. Miloslava Vlka, kardinála-arcibiskupa pražského a primase českého, jehož jsem měl tu čest několikrát v životě potkat. Vážil jsem si ho pro pevnost víry a ryzost charakteru, jichž se v našich zeměpisných šířkách tolik nedostává lidem…