Politická scéna postkomunistických zemí připomíná často pouťovou arénu, takže zoufalé volání po pevnějším svázání politického života pomoci pravidel, známých z vyspělých demokracií, se v těchto končinách ozývá takřka permanentně. Potrefení politici se rádi ohánějí psaným, platným právem a tváří se jakoby snad kromě sféry „přísně legálního“ již žádná jiná norma pro jejich chování neplatila. A to jak bigotní liberálové, tak ti, kteří vybíhají na trávník v konservativním dresu. Kdyby alespoň platná legislativa vykazovala určité kvality. K charakteristickým znalcům většiny zákonů však patří mlhavost, dvojznačnost a jedna díra vedle…